Trocha vlastní poezie

26.10.2020 Nebudu si lhát

Už nebudu mu psát, 
už nebudu si přát. 
A hlavně nebudu myslet a si lhát. 
Vydržím to?
Jsem to přece já.
Už nebudu si lhát,
že mě má rád.

5.10.2020 Otoč list

Otoč ho,
já vím, že to bolí.
Bolet to bude
Otoč ten list, je to pryč.
Slibuji, že to bude jiné.
Začneš novou kapitolu,
tady teď u tohoto stolu
už víš, co uděláš
a časem bude jasné, jakou cestou se dát.
Otoč list

19.8.19  Strach

Mám občas takový strach, že se všechno změní.
a já nic neudělám.
Občas mám takový strach,
že je to zlé a že vše pohoří.
Mám takový strach,
že nemůžu spát.
Dýchej, dýchej, slyšíš?
Je ticho, vlahá, čistá noc.
Odpočívej.
Zítra bude dost napilno
a ráno určí, jak se půjde dál.

17.1.1999 Večerní země

Dívám se dívám,
vidím:
Světlo tvých očí,
tmu tvé duše,
délku tvých vlasů,
samotu tvých kroků
a ptám se:
"Kam kráčíš?
 Nevím, nemám zdání,
snad někde v dáli
mlha se rozplyne".

Pro Jirku

Temná noc halí miliony světel a hvězd,
stojím v půlkruhu, 
svět se mnou se točí!
Pro hvězdy, 
pro nebe, 
pro dálku, 
pro Tebe... mám dnes své oči.
Patří nám před námi zářící kamínky, 
nebo kousek nebe?
Já mohu ti dát v tuto chvíli
jen sama sebe.
Kreslíme spolu na vrcholu světa
svou tajnou skrýš a máme 
zas dnes k sobě o trochu blíž.

7.5.24 A zase jemu
Napsala jsem ti, co mě trápí
I když to není poprvé, co píšu smutné věci,
ty posíláš mi objetí.
Teď?
Opravdu platí, že když něco potřebuji a chci
dostanu to, až když nebudu chtít.
Posíláš mi objetí
Potom všem, co bylo!
Ale minulost už neplatí/je pryč.
Teď vím, že mi někdo fandí
A na mě myslí.
Posíláš mi objetí
 A já ti přeji vše dobré a hodně štěstí.
Je to pryč!

15.8.2020 Proč proč proč

Proč proč proč
plýtvám časem a myšlenkami
prosím prosím prosím
přestaňte mi.

Jste z jiného světa
Tak nevolám.

Stojím tu a jdu mnoho cest
potřebuji se jen nechat vést

Chci Tě mít
Chci Tě znát
Co bych Ti chtěla říct,
nevím, ehm ..snad
očekávám víc
Co bych ti chtěla říct
prosím, nech to přinést čas.

1998  Fotka

Omámil mě úsměv z fotky plné květin.
Ztrácím se v moři citů, mívám spousty otázek.
Stále vidím před očima ty chvilky, za které dala bych i svět.
Denně chodím hledat klubko v kupě vlny,
náhoda, ta mocná čarodějka 
přeje prý všem osamělým.
Umět říci víc než ta na pozdrav dvě slova!
Zažít skvělý výlet do Berlína znova.
Ve chvíli, kdy sen se stane skutečností, 
chci se probudit a žít.

Trénink na Šumavě 2020
Stojím tu jak před 20 lety,
nemám batoh na zádech a nespím pod širákem
Ale mám činky a počítám si mety.
Bavím se a makám jako drak.
Sluníčko pálí, mám trochu strach,
že večer uvolním se příliš u ohně,
a nedosáhnu v cvicích ani na
nejnižší úrovně.
Ale ráno zas cvičím jako ďas
kopla jsem do sebe totiž
nastřelovák!
Do soutěže napnutá jsem jako
prak,
pak přijde Markétka,
zvedne hlas
a já zas makám jako žáček, žák....

Mrzí mě, že se trápím.
Proč? Jsem jen jedna z mnohých.
Proč neflirtuju  a necítím jen pobavení?
Proč cítím víc?

Já ale nechci!
Není, nemám z toho nic!
A přitom manžel se tak snaží..
Proč se musím trápit?

odpouštím a čekám.
A čekám
a odpouštím
a čekám
a píšu
a miluju
a čekám.
A nedočkala jsem se ani v roce 2021

20.1.2000 Tma

Tma, ta věrná kamarádka
je sama o sobě tichá bez zvuků,
jen déšť bubnuje na okno.
Každý spí.
Málokdo se probudí,
aby slyšel ticho noci.
Já poslouchám
a ráda mám.
rohy domů pod září lamp.

Ticho a klid nade vše.

1998  Co jsem

Zkouškové

Neklepe to na dveře,
rovnou do nich vejde
Před tím jsou jen vánoce
a to se učit nejde.

5,6 zkoušek, co to je?
7,8 zvládnem!
Kofeinu však za měsíc
ubývá jak šmahem!

V hnízdu lidské koleje,
vyhlíží samka samce
po chodbách bloudí, směje se
hledá ho však marně!

Někdy se objeví jeden, dva
kouknou se a zas zmizí,
Večer však jejich sněm snese se
kde?... Musíš ven, mezi lidi!

2020 Sám sobě jsi stromem
Sám sobě jsi stromem,
pevným silným kmenem s košatou korunou
nebo korunou štíhlou, vysokou?
Rodiče ti pomohli pustit kořeny.
A ty se rozhoduješ sám svými
větývkami, větvemi,
jak široce a kudy vzduchem jak
životem se protlačíš.
Něco ale nepůjde, něco pokazíš,
pak o tom rozhodne tvé momentální okolí.
Zlomí tě tvé průběžné problémy nebo nezlomí?
Na tobě je délka a počet všech větévek, větví.
Tak se drž, snaž se, nerozpadej se ve vedví.
Sám sobě jsi stromem.

4.7.20 Těžko je mi

Těžko je mi, balvan mi sedí na hrudi, protože všechno si uvědomuji. A vím. Co všechno? Co nemůžu, a nebudu mít. Nejsem blázen. Těžko je mi, protože chci. Kreslím v duchu oheň a dívám se do něj. Ten sen je krásný a lákavý, i ten další co přichází po něm.

8.6.02 pro Zaca
Hloupost, sny, pláč a bláhový pocit štěstí ...
Nepíše, nevolá, není
zas je to stejné
a jiné běží jak o závod.
Má chyba, mnoho chyb
a zas stejný neúspěch,
protože chci být s ním a on není
a nebude.
Nestojím o čas, nemám ho.
Chtěla bych, chci řešení
SLYŠÍŠ MĚ? Tedy slyš.
FUCK OFF osude!

1.9.1999 Denně

Denně procházím spoustu chodeb
Denně za sebou spoustu světel zhasínám
Desítky dveří zavírám a zase otvírám.

Vždycky jsem jen o jeden krůček dál.
Mít tak body, co prošlápnou
každý centimetr mého života!

4.12.1999 Mládí

Obloha 

Já hleděla jsem do noci,
kde cítí se jen pavouci a netopýři.
Sčítala jsem jsem hvězdy nad námi 
vyprávěla pověry
o světech bývalých i budoucích,
které znám všechny z knih.

Úplněk 4.12.1999

1998 Vločka

Z milióny světel já vybrala si jednu a sledovala její zář.

Dlouhý je život, dlouhá je chvíle, nekonečné čekání.

Padala na zem pomalu, snad bála se, snad vyhýbala se sestrám.

Ne, vybírala si s poctivostí podobnou náhodě své místo míst.

Několikrát nebo jednou si to rozmyslela a vrátila se do prostoru.

Hrála si snad, nebo se domlouvala s okolím? A najednou byla na zemi!

Po lehkém divokém tanci plném otáček trefila se na místo míst.

Kupodivu žila dál, měla klid. Snad čekala na sestry.